KDO JSOU WOLOF?

Wolofové jsou etnická skupina ze Senegalu, Gambie a Mauretánie. V Senegalu tvoří Wolofové etnickou skupinu, kde se k Wolofům hlásí přibližně 43,3 % populace. V Gambii tvoří přibližně 16 % populace Wolof. Jsou tam menšinou a Mandinkové tvoří většinu se 42 % populace, ale wolofský jazyk a kultura mají neúměrný vliv kvůli jejich převládání v Banjulu, hlavním městě Gambie, kde většinu populace tvoří wolofové a má vliv. ze sousedního Senegalu. V Mauritánii se rodilí Wolofové vyskytují v regionu Rosso na extrémním jihozápadě země a velká část černochů nebo arabsko-berberských Mauritániů, zejména v hlavním městě Nouakchott a v regionu Trarza, ovládá minimálně Wolof jazyk. bez bytí.

Wolofové žijí hlavně v severozápadních oblastech Senegalu. Lze je nalézt od řeky Senegal na severu až po řeku Gambie na jihu. Ve venkovských oblastech jsou Wolofové hlavně farmáři.

Wolof je jazyk, který se v Senegalu stal nezbytným, protože je preferován před francouzštinou a používá se jako jazyk obchodu, v televizi a rádiu i mimo hlavní oblasti Wolof. Přibližně 45 % populace mluví wolofským jazykem jako svým prvním jazykem a přibližně 85 % mu rozumí, tato čísla se neustále zvyšují.

Historie Wolof

Wolofové vstoupili do Senegalu ze severovýchodu a usadili se v dolním údolí Senegalu. Sám Cheikh Anta Diop Wolof věří, že přišli z údolí Nilu a že Wolofové byli součástí formování starověké egyptské civilizace. Od 13. do 15. století wolofští králové dobývali a vládli velké oblasti zvané Djoloff. Ke konci 16. století byl Djoloff rozdělen do náčelníků: Waalo, Baol, Cayor, Sine a Saloum. Ty byly zase zničeny Francouzi v 19. století, poslední král Wolof, Lat Dior, byl poražen v bitvě a zabit v roce 1886.

Od dob Wolofských království až do nedávné doby žili Wolofové jako téměř v celém západním Súdánu ve stratifikovaných společnostech založených převážně na pokrevních svazcích. Existovaly tři velmi oddělené kasty: svobodní muži (gor nebo Jambur); ty ze zajetí (jaam); a řemeslníci (nyeenyo). Kvůli své geografické poloze měli Wolofové vždy užší kontakty s evropskými mocnostmi než jiné súdánsko-sahelské skupiny.

Francouzi vstoupili do Afriky ze západu, zejména do Senegalu, a hledali otroky pro své plantáže v Americe a později postavili továrny pro francouzské společnosti podél řeky Senegal, aby využívali výrobu arabské gumy. Náčelníci Wolof obchodovali s Francouzi, což jim dalo další zdroje příjmů a moci. V roce 1815 se obchod s otroky stal ilegálním, i když se s otroky obchodovalo až do konce 19. století. To mělo důležité důsledky pro moc náčelníků a proces islamizace.

Islamizace Wolofů

Z úpadku Djoloffa převezmou rodiny vedené marabouty. Tradiční wolofští náčelníci často spoléhali na marabouty při svých modlitbách a výrobě amuletů, knih a růženců a magických sil. Na oplátku dostali maraboutové půdu a bylo jim dovoleno zakládat vesnice. Poměrně pomalu se maraboutové pomalu odpoutávali od dvorského života a stávali se vůdci wolofských rolníků žijících na venkově.

V té době se tradiční dvůr vyznačoval bouřlivým životním stylem. Extravagance, opilství a nemravnost byly na denním pořádku a byly primárně podporovány válečníky. Na druhé straně žili marabouti podle zásad života řízeného koránem, méně extravagantní, rezervovaní a disciplinovaní a také pracovití, což také vedlo ke zlepšení ekonomických podmínek. Dvorní vojáci měli tendenci utlačovat a týrat obyčejné lidi, ale nechali marabouty na pokoji ze strachu z jejich islámských věd. Týraní lidé začali odcházet do maraboutských vesnic a držet se čistšího islámu, aby našli útočiště, čímž zvýšili sledovanost a sílu muslimských maraboutů.

Od 17. století vzrostl vliv maraboutů natolik, že se vzbouřili proti dvorskému vojsku. Náčelníci byli oslabeni ztrátou kontroly nad obchodem a příjmy po úpadku obchodu s otroky a protože stále více bohatství z obchodu s arašídy putovalo k maraboutům. To jim přineslo peníze a tedy i děla, která spolu s rozvojem obchodu s arašídy přispěla k úspěchu maraboutické revoluce (džihádu). Koloniální politika v Senegalu a Gambii byla zaměřena na nastolení míru, aby mohl obchod expandovat. Bez ohledu na to, zda si francouzští guvernéři zvolili stranu maraboutů nebo náčelníků, vliv maraboutů rostl a islám se šířil rychleji a úplněji. Dnes je tedy téměř 99,99 % Wolofů muslimové.

Některé vlastnosti Wolofů

Wolofové jsou spíše tmavé pleti, vysocí, hrdí a otevření lidé. Smyslnost a slušné vychování patří k jejich způsobu života. Wolofové měli spojení se Západem mnohem dříve než jiné senegalské a sahelské skupiny. Přirozeně si proto zvykli otírat se o jiné kultury a způsoby života a vyvinuli si smysl pro pohostinnost a otevřenost (slavná senegalská teranga). Mají však vysoce vyvinutý smysl pro národní identitu. V průběhu let hráli hlavní roli v importním a exportním obchodu jako zprostředkovatelé a primární producenti hlavní tržní plodiny, podzemnice olejné. Bývají hlavní součástí státní správy a hrají důležitou roli v politických stranách. Jsou vysoce urbanizované a jsou hlavním prvkem ve velkých městech Senegalu (Dakar, Saint-Louis, Thiès, Kaolack). V městských oblastech je lze nalézt v podnicích, jako jsou látky, krejčovství, barvení, výroba šperků, móda a kadeřnictví.

Během své historie Wolofové absorbovali mnoho rysů z jiných kultur, a tak sdíleli různé kulturní charakteristiky se svými sousedy Mandinka, Serer, Fulani a maurští sousedé. Navzdory tomu Wolofové zůstali samostatnou etnickou skupinou, která je velmi atraktivní pro lidi z jiných skupin. Zvláště důležitou vlastností Wolof je jeho schopnost ovlivňovat ostatní, ale také se přizpůsobovat měnícím se situacím a přitom zůstat odlišnou kulturou.

Wolofové se vždy živili zemědělstvím. Tradičně pěstují proso, které bylo základní potravinou, maniok, fazole, bavlnu, meloun, vodní meloun, tykev, arašídy a další sahelské plodiny. Chov je jejich druhá činnost. Jejich třetí tradiční činností je rybolov. Po staletí byli také obchodníky, zejména ve velkých městech. Dnes je stále mnoho wolofských farmářů, ale většina z nich žije ve velkých městech Senegalu, provozují všechna řemesla a v Senegalu mnozí zastávají velmi vysoké pozice, stejně jako v zahraničí, ve Spojených státech, také ve Francii. jako v Itálii, kde je skutečná senegalská diaspora.

Súfismus mezi Wolofy

Důležitou charakteristikou islámu mezi Wolofy je, že se soustředí na členství v jednom ze tří hlavních súfijských bratrstev přítomných v zemi. Komunity, které předcházely bratrství, vyrostly v prvních letech islámu a byly založeny na islámském mysticismu neboli súfismu. Členové malých súfijských komunit v raném období žili spořádaným životem, ve kterém byl kladen důraz na morální a fyzickou disciplínu jednotlivců, stejně jako na mystickou a rituální teologii. Tyto příkazy měly jen omezenou přitažlivost pro pár mužů ochotných vzdát se svého majetku a žít asketickým životem, aby dosáhli stavu jednoty s Bohem. Později se však organizační základ těchto komunit změnil, důraz na individuální morální a fyzickou disciplínu se zmenšil a muslimské řády nabyly formy, která přitahovala stoupence na Dálném a Blízkém východě a v severní Africe. Koncem 11. století se neformální společenství asketů obrátila a žila společně v regulovaných společenstvích, dodržovala soubor duchovních obřadů.

V Senegalu, Mauretánii a Gambii patří Wolofové do bratrstva Mouridů, Tijaniya a Qadiriya. Během koloniálního období byla bratrstva hlavním prostředkem propagace islámu (v jeho súfijské podobě). Od nezávislosti l. Islám se stal hlavní silou v senegalské společnosti díky schopnosti bratrstev přizpůsobit se měnícím se společenským podmínkám, šíření koránských základních škol a rostoucím vazbám Senegalu s islámským světem. Předislámské názory přežívají mezi Wolofy jen v malé míře a vyskytují se hlavně v izolovaných venkovských oblastech. Když byla přijata islámská víra, procedury při obřadech křtu, obřízky, manželství, rozvodu a pohřbu začaly následovat islámské vzory.

Wolof umění

U Wolofů se umění projevuje ve výšivkách, které zdobí jejich oblečení, v účesech, jejichž vytvářením ženy tráví tolik hodin, a v jejich špercích. Vyjadřují se v písni a tanci, poezii a vyprávění. Samotná řeč se stává uměleckou formou, kterou dobře poslouží bohatý jazyk plný přísloví. Djembes, zejména buben Wolof (tama), najdete všude a jsou slyšet na každé větší akci. Xalam je těžší najít, ale stále hraje roli při oslavách Wolof, když tradiční vypravěči nebo griotové cestují za obživou. Současná senegalská pop music mbalax se často zpívá ve Wolof a některé z jejích hvězd jako Youssou N'dour, Akon, Dip nebo Waly Seck a Pape Diouf jsou známé po celé Africe a ve světě.

Prezentace kultura Senegal: Videa youtube

Doudou N'Diaye Rose - Rose Rhythm (Sénégal Musique / Senegal Music) - YouTube

2017 African Dance in Senegal Pape Gueye - Bing video

Senegalese folk dance: Animal's dance - Bing video

Traditional african dance - Senegal/Casamance - Bing video

Dakar, Senegal African dancing - Bing video

Guinea Percussion - Son Du Tambour - Lanyi 2 - YouTube